O kapce Pardubic s extra dávkou Kutné Hory

A bit of Pardubice with extra portion of Kutná Hora

Published: 14.10.2018 | Written: 04.09.2017 | Category: Travel | Original Language: Czech

Protože jsem se včera rozšoupla, dneska jsem chtěla udržet svaly v pohybu a trochu to zklidnit deseti kilometry po Pardubicích. V 5:30 mě tak z postele vytáhl zvuk budíku. Povedlo se mu to dostatečně dlouho na to, abych ho zvládla o hodinu posunout a jít znovu spát. Za další hodinu se situace opakovala, až jsem nakonec vylezla v půl osmé, což ale vzhledem k deseti kilometrům v plánu, nebyl nijak výrazný problém.

Sebejistou chůzí kachny jsem se odkolébala ven a vyrazila do prosluněných Pardubic. Po nějakém tom kilometru si sedám na lavičku a zapisuju celou jednu pasáž týkajícího se jistého projektu, ať na ni nezapomenu. Než jsem se nadála, tak vedle mě na lavičce doslova přistála cikánka, která jako by se tam teleportovala přímo ze svého věšteckého stanu na pouti (jenom abysme si rozuměli, tohle není myšleno nijak špatně, ale nemám lepší způsob jak popsat, jakou energii ze sebe vyzařovala) a než jsem se stihla nadechnout, tak mě chytila za ruku a začala mi věštit budoucnost. K dokonalosti chyběla už jenom ta pouť, karty a křišťálová koule. Tady bych ráda poznamenala, že si nic v těch vyprávěních nevymýšlím, mě se tyhle věci prostě dějou.

Všechno běží podle plánu, stíhám, svaly byly rozhýbány, mapy.cz mě ženou po všech čertech ideálních spíš pro schování těla než pro procházku a připravili mi úžasný adrenalinový přechod mostu rozpadajícího se mostu (ne jako vážně, bylo to prolezlé rzí a ta dřevěná prkna měla konzistenci pevnější houby a místy chyběla komplet, takže jsem si mohla vychutnat opatrné přešlapování přes nosné trámy a zároveň jsem mohla koukat na řeku pod mostem, kterou jsem si potenciálně mohla prohlídnout dost zblízka, kdyby mi to třeba ujelo). Druhá možnost byla samozřejmě to obejít, ale to by znamenalo asi osmi kilometrovou zacházku a takovej blázen fakt nejsem. A to celé bylo zakončeno půlhodinovým přešlapováním na hřbitově (protože jsem si chtěla vyfotit krematorium - než se někdo zeptá, ten barák je hezkej - a protože jsem čekala, až těch několik desítek pozůstalích vejde dovnitř - tady je možná dobrý podotknout, že součástí té budovy je obřadní síň, a přece jenom mám dostatek úcty na to jim dát prostor). Potom, co jsem obešla kasárna, jsem zbaběle počkala na trolejbus jedoucí na nádraží. Protože ty tři kilometry bych už neušla.

Bohužel jsem si díky tomu zvládla oddechnout, takže po cca 13 km v Pardubicích jsem se rozhodla jet do Kutný Hory. Moje plánování na rychlo se ukázalo jako lehce problematické, například tím, že jsem si vytvořila skvělý plán týkající se dvou nádraží, přičemž jsem přehlídla třetí nádraží (to hlavní, pochopitelně) a bez připojení si neměla jak zkontrolovat, že na další dvě nemá smysl spoléhat.

Po návštěvě Kostnice a cestě do centra jsem pochopila, proč jsme to na té střední jeli z Kostnice do centra autobusem. Po tom co jsem prošla Kutnou Horu jsem zhodnotila, že zpátky na nádraží jedu autobusem (protože byl večer, protože mi právě došla voda a protože mě bolely nožičky). A na železnici jsem tak dorazila ve skvělém čase 19:05, s krásnou rezervou pro vlak směr Kolín, co jede o čtvrt hodiny později. Teda, jel by, kdyby neměl výluku. Další vlak tak jel v devět. Respektive přímý rychlík do Prahy jel v devět, asi 23 před ním jel osobák do Kolína, ale proč to komplikovat, že jo. Po tom co mi všechny tři automaty s pitím odmítly moje mince se naštvaně zvedám a běžím na vlak do Čáslavi, s tím, že buď odtamtud pojede něco dřív, nebo tam bude lepší automat.

Nejelo nic dřív, pokud tedy nepočítáte to, že do toho samého rychlíku nastoupím o deset minut dřív. A automat byl stejně blbej. Zatímco jsem čekala na vlak, jsem aspoň využila nádražačku na pokladně, aby mi vyměnila peníze, ať se můžu napít. Když vlak přijel, a odvezl mě do Prahy, řekla jsem si, že se předzásobím na zítřejší (teď už dnešní) výlet do Plzně (pokud vylezu z postele) a koupím si pití. Takže hned jak jsem vlezla do obchodu, začal u východu z něj konflikt pod dohledem městské policie, ale protože mám kliku, tak se to dořešilo než jsem zaplatila. Po tom co jsem vylezla ven, jsem pro jistotu málem vlezla do druhého konfliktu s další skupinkou a dalším párem měšťáků, kde dotyčný byl požádán o doklady a neudělal nic lepšího, než že jim tu peněženku hodil pod nohy. Nevím, kdo vede kurzy sebeovládání u policejních složek, ale doufám, že ho dobře platěj.

A po tomhle všem jsem se odkolébala šouravým krokem přejeté kachny na byt. Kilometrů bylo nakonec 22. Mimochodem právě jsem zjistila, že ne úplně ohnu levé koleno (pravé jsem nezkoušela). Přišla jsem na to tak, že jsem si chtěla sednout na gauč, a protože všechno bolí, tak jsem si chtěla usnadnit život tím, že si na něj nejdříve kleknu. Nečekala jsem, že to skončí málem faceplantem do polštáře.

Considering that I might have slightly overdone it yesterday, I really wanted to keep my muscles warmed up and have a relaxing ten kilometers trip in Pardubice. I was dragged out of bed at 5:30 AM by the sound of my alarm. It was successful in waking me for long enough so I could snooze it for another hour. An hour later, the situation repeated, which led to me getting up around 7:30 AM. But given that I had planned only ten kilometers, that wouldn't be an issue.

With a confident walk of a duck I headed outside and made my way to the sunny Pardubice. After about a kilometer I sat down on a bench, scribbling an idea for a project before I managed to forget it. Next thing I know there is a gipsy lady practically landing next to me as if she just teleported out of an oracle tent from a fair (I do not mean to be racist or rude, she was just giving off really specific vibe and I don't have a better description for it to convey the image) and before I managed to say anything she grabbed my hand and started reading me my future from my palm. The only thing that was missing was that fair, cards and a crystal ball. This is also a good place to make a point that I am not making anything up in my travel stories, these things just keep happening to me.

Everything is going according to a plan, I am getting through planned points at expected time, my muscles have properly warmed up, mapy.cz app is showing me great places to hide dead bodies and then provided adrenaline filled experience when I could choose if I want to cross over bridge that was falling apart (this is not exaggeration, the wooden boards where squishy and at one part mostly missing so I was carefully stepping over the wooden beams that were originally supporting the surface of the bridge, I could also enjoy the view of the river rushing below the bridge as I was trying not to fall from that rusted rotted structure). Another option was to go back and return on the other side of the river, but that would mean 8 extra kilometers and I am not that crazy. And this entire thing ended with me waiting in a cemetery for half an hour because I wanted a picture of the crematorium (before you ask, it's really pretty building, and the wait was because of a funeral and I wanted to give people a space, so I waited for them to go inside). After I managed to get myself out of there and on the other side of nearby barracks I cowardly decided to take a trolleybus back to the train station because the three kilometers were just too much.

Sadly that caused me to get some rest so after about 13 kilometers in Pardubice, I made a decision to go to Kutná Hora. My ad hoc planning turned out to be slightly problematic, because my beautiful plan involved two train stations and completely ignored the third one - the main one with the only connection that I could find without help from the internet.

After visiting the ossuary and taking a long long walk to the city center I finally understood why we went from ossuary to the city center by bus when my high school went to Kutná Hora on a trip. So after taking a stroll around Kutná Hora I decided that I am definitely taking a bus back to the train station (because it was late, and I ran out of water, ...and my feet hurt). Thanks to this, I managed to get back to the station at 7:05 pm, just in time for a train in the direction to Kolín, which would arrive in just fifteen minutes. Well, it would arrive... if it weren't canceled. Next train leaves at 9 pm. That is, next direct train to Prague, there was another much slower train to Kolín leaving 23 minutes before that one, but why complicate things with changing trains right? So after all three vending machines with drinks refused to take my cash I am angrilly getting up and running for a train to Čáslav (which lies in opposite direction than when I want to go), with hopes that either there is going to be a train that leaves sooner or that there is going to be a better vending machine.

There was no earlier connection. Unless you count the fact that I got on the planned train ten minutes earlier and the vending machine in Čáslav did not like my coins either. But I at least managed to exchange coins with the lady in the ticket office, so I finally got my drink. When I got to Prague I decided to get supplies for tomorrow's trip (well... technically today’s) to Plzeň (if I will be able to get up from my bed). So the moment I entered the store, a random conflict started right in front of the city cops, but hey, that solved itself before I finished my shopping. However right in front of the building was another conflict with a different couple of people and different city cops, where the dude was asked for his ID so he decided that the best thing to do is to throw his wallet on the ground in front of the cops. I do not know who leads self control classes for cops but I hope they are paid well.

And after all of this I somehow managed to duck walk all the way to my apartment. The final count says 22 kilometers. I also realized that I might not be capable of fully bending my left knee (and I didn't dare to try the right one). I found out because I wanted to sit down on a couch and because everything hurts, I wanted to make it easier by kneeling on it with one leg first. I did not expect practically face planting into a pillow in the process.